Lavinové nebezpečí

Nebezpečí utržení laviny může hrozit v Alpách, stejně jako v Krkonoších, pokud bude dostatek sněhu. Fanoušci zimních sportů a zejména těch adrenalinovějších by však měli znát, jak lavině přecházet i jak se v případě jejího utržení zachovat.

K lavině dochází tehdy, když je napětí na určitém místě větší než pevnost sněhové pokrývky a když se překoná odpor tření sněhové vrstvy o její podklad. Ke zlomu sněhové pokrývky dochází vždy v nejslabším místě. Z tohoto místa se pak šíří i přes stabilní části sněhové pokrývky. Příčinou uvolnění laviny tedy může být:

1. Zvýšení napětí napadnutím nového sněhu, zasažením člověkem, zvířetem.

2. Snížení pevnosti sněhové pokrývky přeměnou struktury sněhu při silném oteplení nebo dešti.

Lavinám proto předchází už samotné chování ve volném terénu. Tedy např. nezastavovat se na kritických místech, nemít nandaná poutka hůlek, rozepnuté hrudní klipsny u batohů (nejedná-li se o batoh s airbagem) apod. Pokud se chcete věnovat skiakpinismu a výletům do zasněžených hor, je potřeba absolvovat lavinový kurz. A ani dodržování všech pravidel však stále neznamená, že se lavina neuvolní.

Když člověk spatří, že se na něj řítí lavina, měl by se snažit na lyžích ujet z dráhy laviny. Případně aktivovat airbag. Říká se, že by měl člověk v lavině plavat a snažit se odplavat z hlavního proudu laviny. Ovšem zda to opravu pomůže, je stále diskutabilní. Jakmile člověk cítí, že se lavina zastavuje, by si měl člověk vložit ruku před pusu, snažit se vytvořit vzduchovou kapsu, stočit se do klubíčka. Po zastavení by se měl člověk snažit si vyčistit nos a pusu od sněhu s nažit se vytvořit vzduchovou kapsu. Nijak se zbytečně dál nevyčerpávat a nepřestávat věřit.

Možná jste slyšeli, že po zavalení lavinou si máte plivnout, abyste zjistili, kde je nahoře a kde dole. A poté začít hrabat. A jak to tedy je? Když toho bude člověk schopný, může plivat a hrabat, jak chce. Ti, kteří ale lavinu přežili, vám poví, že to je jako když by je zalili betonem a moc pohybu nebyli schopní.